informace pro tisk

Nenechte si ubližovat :  ženy stále umírají v důsledku násilí
Praha (25.11.2012) - Několik desítek žen je ročně v ČR zavražděno svými partnery v důsledku domácího násilí. Řada žen však stále umírá zbytečně, vraždě bylo možné zabránit. Jedná se o ty případy, kdy žena zemřela rukou manžela či druha, stala se obětí domácího násilí.  Stovky žen se stávají obětmi stalkingu, který často útok na jejich život předchází. Přes řadu informací a kampaní stále řada žen, které žijí v násilném vztahu, podceňuje nebezpečí, které jim může hrozit a problém s domácím násilím neřeší. Hodně mladých žen, které vstupují do svých prvních partnerských vztahů, podceňuje znaky násilného, vlastnického chování svých partnerů k sobě.  „V České republice zažívá  některou formu domácího násilí třetina  žen, přesná čísla nikdo neeviduje. Například naše centrum řešilo za poslední dva roky 531  případů domácího násilí. A to je jen zlomek žen, které se odhodlaly vyhledat pomoc“, říká Marie Vavroňová, ředitelka centra ROSA. 
Krav Maga Global a občanské sdružení Rosa uspořádali  v rámci Mezinárodního dne boje proti násilí na ženách 25.11.2012 kurz velmi účinné sebeobrany Krav Maga, vedený  ředitelem a lektorem centra Krav Maga Global CZ Jakubem Otipkou.
Tradice Mezinárodního dne boje proto násilí na ženách sahá až do roku 1991, kdy se poprvé ženské organizace a občanské skupiny po celém světě zapojily v období od 25. listopadu do 10. prosince (tzv. 16 akčních dní proti násilí na ženách) do společné kampaně, aby společnými silami pomohly obětem násilí a upozornily tak na tento stále rostoucí problém, který se dotýká všech věkových kategorií a sociálních skupin.  Cílem akcí těchto sdružení byla nejen prevence, ale i snaha prosadit vznik nových či dodržování stávajících právních norem. „Domácí násilí je stále rostoucí problém, ale jeho řešení i přes řadu přijatých zákonů  často pokulhává.  Společnost před domácím násilím zavírá oči. Proto jsou takové akce, jako Mezinárodní den boje proti násilí na ženách velmi potřebné,“ dodává Marie Vavroňová, ředitelka centra Rosa. Odhaduje se, že v zemích původní členské "patnáctky" Evropské unie zemře každý rok na následky násilí, kterého se na nich dopustili jejich partneři, 700 - 900 žen.  Celosvětově se udává, že každá třetí žena má zkušenost s domácím násilím.
V rámci Mezinárodního dne boje proti násilí na ženách, který celosvětově pod záštitou OSN připadá na 25.11., se mohly všechny zájemkyně o kurz sebeobrany přijít seznámit se základními technikami Krav Maga do Sportovního centra v Letňanech, kde lektoři připravili bohatý program. Specifické techniky a taktika pro ženy, základy prevence a deeskalace, teorie bezpečného chování, osobní růst či mentální technika, to vše a mnohem více si mohly odnést ženy každého věku ze speciálního a volně přístupného kurzu Krav Maga. Součástí semináře byla i výstava Tiché svědkyně, která představila siluety žen, které byly zavražděny svými partnery i s jejich příběhy.
Ročně se průměrně na Informační a poradenské centrum ROSA obrací okolo 230 žen. V roce 2011 jsme zaznamenali nárůst klientek o 25 %.  V roce 2011 došlo k velkému nárůstu počtu klientek i poskytnutých výkonů -   v poradenství evidujeme za rok 2011  celkem  294  nových klientek. Celkem ROSA poskytla   4 114  konzultací. V roce 2011 jsme zaznamenali nárůst krizových intervencí na linkách o 10 procent a to jak na pevné lince, mobilní lince, ale zejména prostřednictvím internetového – e-mailového poradenství – o 20 %. Prostřednictvím telefonické krizové pomoci bylo poskytnuto 1 283 intervencí na pevné lince, 1 065 intervencí na SOS lince 602 246 102, prostřednictvím mailu 712 intervencí – celkem tj. za službu 3 060 krizových intervencí. Služba  Azylový dům poskytla v roce 2011 pomoc 24 ženám obětem domácího násilí a jejich 33 dětem.

Statistická sonda o.s. ROSA z dat za rok 2011  publikovaná dne 21.11.2012 je ke stažení zde .

Ekonomická manipulace má  oběti ohrožené chudobou a exekucemi
Praha (29.9.2012) - S ekonomickou kontrolou se potýká  65,5 % obětí domácího násilí.  Žádné peníze na chod domácnost nedostává 25,6 procent obětí násilí. Cíleně málo peněz od partnera dostává 23,6  procenta týraných žen. Dalších 8,4  % žen musí o peníze prosit , jsou jim přidělovány po malých bankovkách a poté musí předložit vyúčtování. Zakázáno pracovat má 5,4 % obětí domácího násilí. Dalším problémem je zadlužování:   muži donutili své ženy podepsat pod nátlakem směnku na několik milionů korun. 
Ekonomické násilí někdy může být z pohledu veřejnosti absurdní: žena má zakázáno chodit pracovat, nesmí mít účet, musí vyúčtovávat každou korunu, ale přitom partner jí nedává peníze nebo ji nutí se zadlužit. Mezi ženami, které vyhledaly pomoc v azylovém zařízení pro oběti domácího násilí ROSA , celá polovina měla partnerem zakázáno chodit do zaměstnání.  Polovina jich musela předkládat účtenky ze všech obchodů, kde nakupovala.  Třetinu těchto žen partner donutil vzít si půjčku, aniž by sama mohla použít korunu pro sebe. Přitom dvě třetiny těchto žen neví, jaké prostředky má partner k dispozici, kde má konto. Většina jich sice mohla mít vlastní účet, ale většina z nich mohla hospodařit jen s penězi na jídlo, či ze svého účtu splácet partnerovy dluhy a půjčky. Celá třetina žen  se potýkala s masivní závislostí na partnerovi: partner platil sám (hotovostí či kartou) a manželce nedával do ruky žádnou hotovost. Polovina těchto žen si dokonce musela prosit o nákup hygienických potřeb pro sebe. Polovina žen musela říci partnerovi PIN ke své kartě, ale tři čtvrtiny neznali údaje ke kartě manžela a neměly žádný přístup k jeho penězům. Třetina žen pod nátlakem partnera platí jeho dluhy  Proti čtvrtině z nich je vedeno  exekuční řízení.
Řada žen, obětí ekonomické manipulace a násilí, nemá základní finanční návyky, čtvrtina nikdy neměl  účet a díky tvrdé psychické  manipulaci a nízké finanční gramotnosti dané vynucenou závislostí na partnerovi, jsou snadným terčem splátkových firem a exekutorů. Tyto ženy jsou navíc ve většině případů závislé na dávkách státu – dávkách rodičovské a další státní podpoře.
Násilí  souvisí s mocí, již má jeden partner nad druhým a již si chce i udržet – díky systému kontroly, kterým vyvolává strach, ovládá chování druhého partnera.Řada žen má obavy partnera opustit, i když se dopouští násilí. Chtějí zachovat dětem rodinu, bojí se, kde budou bydlet, jak se uživí, co tomu řekne okolí. Pro okolí je někdy nepochopitelné,  proč oběť zůstává s někým či  se vrací k někomu,  kdo ji týrá. Žena, která je zcela závislá na trýzniteli, je  jím ale záměrně  izolována od  rodiny a přátel. Násilnický partner má kontrolu nad jejím tělem, prožitky, zájmy. Oběť slyší opakovaně,  jak je neschopná, hloupá, je odkázána zcela na péči trýznitele, zažívá nadřazenost od partnera – bez něj by se neuživila, nesehnala práci atd. Partner kontroluje výdaje ženy, přiděluje finance, neustále ji shazuje. Násilnický  partner se uchyluje k ironii, posměškům k intelektu, postavě ženy, až zcela naruší její sebevědomí a ona se stane   paradoxně zcela závislá na svém trýzniteli.
Oběťmi manipulací, kontroly a násilí ve vztahu jsou ženy všech věkových i socioekonomických skupin. Aktivně hledat pomoc v případech domácího násilí nejčastěji přicházejí ženy ve věkové skupině 30 – 44 let, konkrétně ve věkových skupinách 35 – 39 let (34,5 % žen), dále pak  30 – 34 let (18,2  % žen), následují kategorie  40 – 44 let (16,3 % žen). Tedy ženy mladšího středního a středního věku, které jsou na mateřské dovolené nebo mají děti školního věku. 

Ženy stále umírají v důsledku násilí
Praha (24.11.2011) - Několik desítek žen je ročně v ČR zavražděno svými partnery v důsledku domácího násilí. Řada žen však stále umírá zbytečně, vraždě bylo možné zabránit. Jedná se o ty případy, kdy žena zemřela rukou manžela či druha, stala se obětí domácího násilí.  Stovky žen se stávají obětmi stalkingu, který často útok na jejich život předchází. Přes řadu informací a kampaní stále řada žen, které žijí v násilném vztahu, podceňuje nebezpečí, které jim může hrozit a problém s domácím násilím neřeší. Hodně mladých žen, které vstupují do svých prvních partnerských vztahů, podceňuje znaky násilného, vlastnického chování svých partnerů k sobě.
Přesné statistiky, kolik žen bylo v České republice zavražděno či zabito svým partnerem či expartnerem, nejsou zveřejňovány: v přehledech zveřejňovaných Policií ČR je udáváno jen, u kolika osob byly motivem vraždy osobní vztahy. V jejich případě ale nemusí jít o domácí násilí, ani o vraždy spáchané partnerem či expartnerem, ale další osobní vazby. Odhady, kolik žen zemře rukou svého partnera také komplikuje fakt, jak je trestný čin kvalifikován. „Média ovšem každý rok referují o desítkách žen, jejichž smrt souvisí s partnerským násilím. Od ledna do poloviny listopadu 2011 média psala o 20 případech žen zavražděných či zabitých svými partnery nebo ex-partnery. Nejznámějším je případ populární spisovatelky Simony Monyové. Ta byla doma ubodána. Policie obvinila z vraždy jejího manžela. Po smrti čtyřiačtyřicetileté spisovatelky vyšlo najevo, že ji její muž dlouhodobě týral. Ovšem i další případy ukazují, jakou brutalitu, ale také bezmoc zažívají ženy - oběti domácího násilí. Jedním z takovýchto případů je smrt osmadvacetileté ženy, která byla v lednu 2011 na sesterně v Domově důchodců, kde pracovala, udeřena svým bývalým druhem zezadu baseballovou pálkou, poté polita benzinem a upálena. Alarmující je, že tato žena domácí násilí aktivně řešila, muž byl již v podmínce za nebezpečné vyhrožování jak této mladé ženě samotné, tak jejím rodičům. Je tedy otázkou, zda v tomto případě nebylo možné tragickému konci zabránit“, říká Marie Vavroňová, ředitelka o.s. ROSA.
Přestože v Česku existují zákony umožňující postih násilného chování (týrání osoby ve společném obydlí, vykázání, od ledna 2010 i nebezpečné pronásledování), ne vždy je násilné chování v rodině vyhodnoceno jako násilí. Oběti stále slýchají reakce typu „zatím jste nic nehlásila“; novinové titulky článků, které informují o domácím násilí, často stále hovoří o „hádkách“ nebo „domácích konfliktech“. Například v loňském roce využilo odborného poradenství pro ženy oběti násilí  o.s. ROSA celkem 237 nových klientek. Z toho 58 žen sdělilo, že volaly policii, ale jen 2 muži byli vykázáni, 1 muž byl ve vyšetřovací vazbě a 1 muž podmínečně odsouzen. Celkem 32 % případů Policie šetřila, 68 % případů odložila. Případy byly odloženy pro nedostatek důkazů, Policie řešila případ domluvou.
Aktivně hledat pomoc v případech domácího násilí nejčastěji přicházejí ženy ve věkové skupině 30 – 44 let, konkrétně ve věkových skupinách 35 – 39 let (34,5 % žen), dále pak 30 – 34 let (18,2 % žen), následují kategorie 40 – 44 let (16,3 % žen). Tedy ženy mladšího středního a středního věku, které jsou na mateřské dovolené nebo mají děti školního věku. Celkem v úplné či částečné ekonomické závislosti na svém partnerovi  žije  37,4  % žen – obětí domácího násilí.  Všechny zažívají psychické násilí. S fyzickým násilím se setkalo 75 % našich klientek. Nejvíce žen se setkalo s opakovaným fackováním (40,8 % žen), s bitím a ranami pěstmi (29,5 % žen), škrceno bylo 30,5 % žen, sraženo 29 % žen, zkopáno 20,2 %. Celých 16,2 % žen bylo bito v těhotenství. S ekonomickou kontrolou se setkalo 65,5 % klientek. Sexuální násilí ve vztahu zažilo 43 % klientek – obětí domácího násilí.
ROSA každoročně 25. listopadu apeluje, aby další ženy neumíraly zbytečně, nemusely tolerovat násilí od svých partnerů, nemusely v ohrožení s dětmi utíkat z domova. Rezolucí 54/134 vyhlásilo v roce 1999 Valné shromáždění OSN 25. listopad Mezinárodním dnem za odstranění násilí na ženách. Rezoluce vyzývá vlády států, mezinárodní a nevládní organizace k aktivitám vedoucím ke zvýšení obecného povědomí o tomto problému.  

Studenti podceňují nebezpečí v reálných vztazích i na internetu
Praha (24.11.2011) -  Mladí lidé, kteří spolu začínají chodit, jsou ohroženi násilím ve vztahu stejně jako dospělí.  Na rozdíl od dospělých, kteří již mají zkušenosti se vztahy, jsou ale  mnohem více zranitelnější. Přitom podle zahraničních statistik má každá třetí studentka střední školy zkušenost s nějakou formou násilí ve vztahu a 40 % dívek ve věku 14 až 17 let říká, že zná někoho ve svém věku, kdo byl udeřen nebo bit přítelem. Průzkum mezi studenty uvádí, že znásilnění na schůzce představuje 67 % všech sexuálních útoků, 38 % znásilněných žen na schůzce byly mladé ženy ve věku 14 – 17 let. Více než polovina mladých žen (68 %) znala toho, kdo ji znásilnil – byl to její přítel, kamarád, známý.
S násilím ve vztazích má podle statistické sondy  o.s. ROSA přitom zkušenost více než každá desátá studentka (opakované studie ROSA, 2006, 2010, 2011). Varující je,  že  studenti projevy násilí nevnímají jako násilí. Skutečnost ano, zažila jsem  násilí ve svém vztahu označila  jen  každá dvacátá studentka a žádný student. Přitom z dalších odpovědí je patrné, že každá desátá studentka byla uhozena, téměř každá desátá byla ponižována, více než každá desátá zažila sexuální nátlak. Rozpoznat násilí, stanovit si vlastní hranice toho, co jsme ochotní tolerovat, je přitom zásadní. Bohužel násilí se přenáší mezi generacemi a u dětí, které zažívaly násilí doma mezi rodiči, je velmi pravděpodobné, že tyto vzory chování budou používat ve svých vztazích.
V roce 2011 ví o násilí ve svém okolí téměř každý druhý student. Ve studii z roku 2006 každý pátý student nebo studentka věděli o násilí ve svém okolí. O násilí ve vztahu kamarádky nebo kamaráda v roce 2011 ví více než každý pátý student (v roce 2006 to byl více než každý šestý. Téměř pětina studentů v roce 2011 uvedla, že zažili doma násilí mezi rodiči – v roce 2006 ve stejné studii to uvedl každý 8. student: Pouze 5,1 procent studentek a žádný student označily variantu zažil/a jsem sám/sama násilí ve svém vztahu. Přesto je podle odpovědí na další otázky zřejmé, že studentů, kteří prožili projevy násilí je mnohem více, než jak sami odpověděli. Je zde souvislost s vnímáním násilí. Ačkoli procento odpovědí ano na otázku prožití násilí ve vlastním vztahu je malé, mnohem větší procento studentů odpovědělo ano na otázky indikující násilí ve vztahu:  9,7 % studentek bylo uhozeno (v roce 2006 -  11 % dívek), 8,8 % dívek bylo ponižováno (v roce 2006 - 11 % dívek), další část studentů a studentek se cítili omezováni, měli strach. Což jsou již počínající signály násilí ve vztahu. Znamená to, že studenti a studentky nevnímají tyto varovné signály a konkrétní projevy násilí ve vztahu jako násilí. I z dalších poznatků víme, že studenti si myslí, že takové chování je „normální“ protože jejich „vrstevníci prožívají ve vztazích to samé“, že to ke vztahu prostě „patří“. Mezi studenty ve věku 16 – 20 let, mezi nimiž se prováděl průzkum, už s někým chodilo, nebo mělo vztah 82,5 % dívek (v roce 2006 - dvě třetiny dívek) a 60 % chlapců (v roce 2006 - tři čtvrtiny chlapců).  Pro bezpečnost v komunikaci a vztazích je varující například, že na profilu ve facebooku nebo podobných stránkách má o sobě dost pravdivých informací s datem narození, kdy kam chodí, fotky z domova apod., nebo třeba fotky, které by neměl nikdo cizí vidět, celá pětina chlapců a třetina dívek.  Skoro každá desátá dívka a komunikuje otevřeně s lidmi, u nichž nezná jejich identitu. Více než 38 procent dívek má zkušenost, dostávala  provokativní , urážející  SMS a   nevyžádané  maily, u chlapců je to 5,7 % Téměř 6 procent dívek a více než 11 procent chlapců mají zkušenost, že jejich spolužáci dali na web, facebook informace, fotky, video, které je zesměšňovalo, ponižovalo. Studenti se svěřili i se sledováním – 2,2 % dívek sledovalo kamaráda, spolužáka, kluka, 5,1 % jich dokonce posílalo provokativní a urážející SMS a maily.
Jednou z cest, jak zabránit transgeneračnímu přenosu násilí a ukázat hranice, za které bychom neměli dovolit někomu jít a ubližovat nám, je prevence. ROSA již pátým rokem realizuje projekt prevence kriminality na školách díky podpoře Magistrátu hl.m.Prahy.  Jeho součástí jsou bezplatné semináře na školách, školení pro pedagogy, vydávání publikací, letáčků a aktualizace stránek www.stopnasili.cz, kde najdou informace nejen oběti násilí, ale i studenti, pedagogové, odborná i široká veřejnost. V letošním roce ROSA vydala v rámci projektu prevence kriminality publikaci To si líbit nenechám. Je určená středoškolákům. Jsou zde informace o partnerském násilí, stalkingu, násilí po internetu, znásilnění a rady jak komunikovat bezpečně: v reálu i na síti. Výsledky sociologické sondy na téma násilí ve vztazích studentů, vnímání násilí a bezpečí, najdete zde .

Rozsviťte s námi vánoční strom! - Rádio City a jeho posluchači podporují ROSU.
Praha (1.11.2011) - Každý se může stát sponzorem žárovky na pražském vánočním stromě  - i vy se můžete zapojit do unikátního projektu radia City. Dnes byl odstartován pátý ročník tradiční charitativní akce, která letos pomůže občanskému sdružení ROSA a jejich azylovému domu pro týrané ženy a jejich děti. Staňte se sponzorem žárovky také vy. Radio City připravilo unikátní předvánoční projekt Rozsviťte s námi Prahu! Vypůjčilo si vánoční strom na Staroměstském náměstí, který s radiem City můžete rozsvítit a ještě udělat něco pro dobrou věc. Sponzorem jedné nebo klidně stovky z jeho žárovek se může stát každý z vás. Tím, že se stanete sponzorem žárovky na pražském stromě, zároveň pomůžete podpořit pražský azylový dům pro týrané ženy, který na utajené adrese provozuje občanské sdružení ROSA - veškerý výtěžek poputuje na jeho konto a pomůže ženám a jejich dětem v bezvýchodné situaci začít nový život v bezpečí a strávit klidné vánoce beze strachu.
Posláním jedné DMS si můžete symbolicky rozsvítit žárovku na pražském vánočním stromě. Bude svítit právě pro vás. Každý si může rozsvítit svou žárovku a zapsat se tak do seznamu všech sponzorů. Napište dárcovskou DMS a přispějte na záchranu týraných žen. Pište ve tvaru:
DMS ZAROVKA a odešlete na číslo 87777
Cena takto odeslané DMS je 30,- Kč. Občanské sdružení ROSA z ní obdrží 27,- Kč. Každý, kdo odešle tuto dárcovskou SMS, si může svoji žárovku rozsvítit na www.radiocity.cz. Více informací najdete na http://www.radiocity.cz/index.php?pageid=1000&cid=419 . Jednoduchý návod jak na to, jak rozsvítit sponzorovanou žárovku, obdrží každý po odeslání DMS na mobilní telefon jako SMS zprávu. Na webových stránkách http://strom.radiocity.cz/# se také každý, kdo si žárovku rozsvítí, může zapsat do seznamu všech sponzorů. Projekt „Rozsviťte s námi Prahu 2011“ vyvrcholí 26. listopadu na Staroměstském náměstí, kde bude za přítomnosti moderátorské dvojice Iva Lecká a Vojta Efler rozsvícen symbol pražských Vánoc, tradiční vánoční strom, a bude předán šek s výtěžkem z odeslaných DMS zástupkyni občanského sdružení ROSA. Patrony projektu „Rozsviťte s námi Prahu 2011“ jsou Ivana Chýlková, Sandra Nováková, Mirka Čejková, Janek Ledecký, Martin Dejdar, Tomáš Klus a Kryštof Hádek.

Tisková zpráva: Lékařům se s následky zranění od partnerů nesvěřujeme
Praha (13.4.2011) - Většina žen, které zažívají doma násilí, se se svým problémem nesvěří. Celých 64 procent žen, které byly zraněny v důsledku domácího násilí svým partnerem,  nevyhledalo  lékařskou pomoc. Některé proto, že jim pachatel nedovolil opustit byt, některé se bojí z důvodu, že násilí bude ještě horší, některé měly strach, jak je zdravotníci přijmou, některé již měly zkušenost s ošetřením po napadení (nepříjemná, nešetrná poznámka personálu). Některé ženy se dostavily k lékaři až  po mnoha týdnech, kdy nesdělily, že zažívají doma násilí, ale „bolí je žaludek, nemohou spát“, říká Marie Vavroňová, ředitelka občanského sdružení ROSA, které pomáhá ženám obětem domácího násilí. Ze 152 žen, které zažily fyzické násilí, vyhledalo lékařskou pomoc v roce 2010 celkem  54 žen, tedy 36 %.
„Týrání žen jejich partnery má vliv na jejich tělesné a duševní zdraví. Vedle tělesných následků (podlitiny, řezné rány, zlomeniny) mají  ženy  řadu psychosomatických onemocnění (migrény, úzkosti, bolesti žaludku, pánve, krvácení, astma, vysoký tlak apod., zvracení, úbytek na váze).  Ženy - oběti domácího násilí mohou trpět řadou syndromů od depresí, smutné nálady, úzkosti, k poklesu výkonnosti, sebevražedným  myšlenkám“, říká Marie Vavroňová. Ne všechny oběti, jak vyplývá ze statistiky o.s. ROSA se obrátí  i na Policii. A  pokud ano, ne vždy Policie vyhodnotí případ jako domácí násilí. V roce 2010 celkem 32 % případů klientek o.s. ROSA Policie šetřila a 68 % případů odložila. Případy byly odloženy pro nedostatek  důkazů, Policie řešila případ domluvou.
Důsledky domácího  násilí na zdraví žen a následně  zdravotní péči jsou obrovské.  Kromě okamžitých traumat  způsobených týráním,  zneužíváním, domácím násilím,  přispívá život v násilí totiž  i k dalším chronických zdravotních problémům  jako jsou deprese, posttraumatická stresová porucha, závislost na alkoholu. Má vliv i na vznik hypertenze či diabetes. Oběti se z obav ze stigmatu a viktimizace obávají  násilí zveřejnit a tak absolutní počet dopadů násilí na zdraví může být jen odhadem. V České republice se žádný komplexní výzkum zatím neuskutečnil. Spojitost domácího násilí a týrání byla ale na základě screeningů v USA jednoznačně potvrzena. V USA náklady na partnerské násilí přesahují 5,8 miliard dolarů každý rok. Celkem  4,1 miliard dolarů je ročně  vynaloženo na . přímou zdravotní a psychologickou péči. Celkem 37 procent žen, které byly ošetřeny na úrazovém oddělení, mělo úrazy v následku domácího násilí. V několika rozsáhlých studiích v USA  z příjmů z pohotovostí, se uvádí že 11-30% zraněných žen bylo podle mechanismu zranění,  jednoznačně  zbito partnerem . Týrané  ženy  byly mnohem častěji  zraněny na hlavě, obličeji, krku, hrudníku, prsou  a břichu  než ženy zraněné jinými způsoby .
Celé znění sociologické sondy najdete ke stažení zde :

Tisková zpráva:  Teenageři jsou ohroženi moderními technologiemi
Praha (1.12.2010) - Bez internetu a komunikace na Facebooku si řada mladých lidí již nedokáže svůj život představit. Svůj profil už mají na sociálních sítích děti na prvním stupni základní školy.  Přestože internet potřebují a počítač s přístupem na internet má doma 60% domácností, nové technologie z hlediska bezpečí dětí a teenagerů znamenají určité úskalí. Jednou zveřejněná informace z osobního života tu může v různých archivech přežívat roky a může být použita proti každému v nejméně vhodném okamžiku. Mohou tu zůstávat informace o tom v kolik a kam děti chodí, jaké jsou jejich největší záliby, přidávají se k různým skupinám a tyto informace  může po čase kdokoli zneužít.  Děti ze Základní školy Mendíků před tímto nebezpečím varovala dnes v prostorách Parlamentu ČR předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová i zástupci občanského sdružení ROSA, které pro teenagery vydalo CD-ROM a letáčky, jak se nebezpečím nových technologií a násilí ve vztazích vyvarovat. Miroslava Němcová poté rozdala dětem materiály a barevné náramky s nápisem www.stopnasili.cz. Veškeré informace pro teenagery jsou totiž umístěny i na webových stránkách www.stopnasili.cz .
Podle zahraničních statistik zažívá násilí ve vztahu každá třetí dívka. Ke stejným výsledkům jsme došli i na základě průzkumu z listopadu a prosince roku 2009.  Násilí ve svém vztahu  zažilo 32,7 % středoškoláků. Již více než 80 procent studentů 3. a 4. ročníků z Prahy již s někým chodilo a ačkoli v dotazníků odpověděla jen 4 procenta že zažila násilí,  z dalších odpovědí je patrné, že studentů, kteří zažívají násilí je více než třetina: konkrétně 11,5 procent středoškoláků bylo ve vztahu ponižováno, 14 % bylo uhozeno, 11,5 % bylo omezováno aby všechen čas trávili jen s partnerem, 9,2 % z nich mělo strach z partnera. Každý pátý ví o násilí ve svém okolí, 12 % středoškoláků ví o násilí ve vztahu svých kamarádů a 12 % z nich přiznává, že zažívají násilí doma mezi rodiči. Bohužel řada studentů věří vžitým mýtům o násilí: 40 % z nich si myslí, že se násilný partner může s oddaností a láskou změnit, třetina z nich je přesvědčena, že  řekne-li dívka „ne“, myslí tím „ano“,  téměř polovina je přesvědčena, že doma jsou lépe chráněni před sexuálním útokem (ve skutečnosti se ale 70 % znásilnění odehraje doma), téměř 85 % studentů si myslí, že lidé, kteří se dopouští násilí, jsou být psychicky narušení.
Podle zahraničních průzkumů je 12 procentům obětí stalkingu méně než 18 let. Ženské oběti stalkingu byly obtěžovány v 95 muži  a v 5 procentech ženami, mužské oběti stalkingu mezi teenagery byly pronásledovány v 15 % mužskými útočníky a v 85 % útočníky ženského pohlaví.  Celých 71 % dotěrných kontaktů měli na svědomí současní nebo bývalí partneři. Průměrný věk kdy začal jejich vztah byl u dívek 16,56 roku a u chlapců 15,79 roku. Většina studentů ( 80,3 %) znala toho, kdo je obtěžuje: ve 42,5 % to byl bývalý přítel, ve 24,5 % spolužák, v 10,3 % známý, v 5,6 % přítel, v 6,6 % spolupracovník.
Projekt Stopnasili.cz na školách, díky němuž ROSA pořádá bezplatné semináře pro studenty na pražských středních školách, podporuje Magistrát hl.m. Prahy grantem  prevence kriminality.

Tisková zpráva: Slyšení interdisdiciplinárního týmu v Senátu
Praha (25.11.2010) - Pro pomoc obětem domácího násilí je nejdůležitější, pokud se snaží vyhledat pomoc, aby byla správná, rychlá a efektivní. Pokud oběť násilí narazí kdekoli mezi zainteresovanými institucemi na pracovníka, který není proškolen v oblasti domácího násilí, snaží se její problematiku zlehčit, případně jí dává násilí za vinu, již nikdy oběť pravděpodobně nenajde odvahu vyhledat pomoc.
Proto ROSA již v roce 2006 iniciovala vznik interdisciplinárního týmu na Praze 4. Tým vznikl s cílem poskytovat rychlou a efektivní pomoc obětem a rovněž jejich dětem, které jsou často svědky domácího násilí.
Slyšení týmu iniciovala 1. místopředsedkyně Senátu Gajdůšková ve spolupráci s o.s. Rosa, 25.11.2010 v Senátu.  Senátorka Gajdůšková, jako členka Parlamentního shromáždění Rady Evropy, ve svém úvodním vystoupení stručně shrnula  postoje a východiska, se kterými přistupuje Rada Evropy k problematice násilí na ženách a domácího násilí. Rovněž představila  právě dokončovanou novou Konvenci Rady Evropy  k násilí na ženách a domácímu násilí.  Zástupkyně o.s. ROSA seznámily  se svou činností a problematikou, se kterou se v každodenní praxi a přímé práci s oběťmi domácího násilí a jejich dětmi setkávají i senátora JUDr. Miroslava Antla, předsedu ústavněprávního výboru Senátu.
ROSA – centrum pro oběti domácího násilí  proto již řadu let při zajišťování pomoci obětem využívá metodu práce interdisciplinárního týmu, který sdružuje zástupce všech profesí, které přijdou do styku s oběťmi násilí.  Práce v týmu umožňuje, aby ženy našly na všech místech, kam se obrátí  adekvátní pomoc, nemusely cestovat z jednoho úřadu na druhý a jednotný je i přístup všech pomáhajících institucí, které vzájemně spolupracují.Pokud totiž jednotlivé státní a nestátní organizace spolu nespolupracují, je doba, kterou žena potřebuje, aby se její život navrátil k normálu, až neúměrně dlouhá.
Zdlouhavým řešením situace pak trpí především  děti. Protože zažití násilí  má prokazatelně devastující dopady především na jejich psychiku a fyzický stav. Děti jsou v rodinách, kde se násilí vyskytuje, jeho svědky v 95% případů, v polovině případů i jeho oběťmi. Následky zažitého násilí si nesou žel celý život.
Interdisciplinární tým se skládá  se zástupců Policie Prahy 4, pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí Městské části Prahy 4  Prahy 12, zástupce Městské policie. Jeho členy jsou  právníci, lékaři, psycholožky, ředitelka školy a samozřejmě pracovnice centra pro pomoc obětem násilí ROSA. Výsledkem  práce interdisciplinárního týmu v Praze 4 je i česká verze manuálu pro práci s oběťmi domácího násilí. Manuál je ke stažení dostupný na www.rosa-os.cz . Součástí akce v Senátu byla  i část výstavy o.s. Rosa „Tiché svědkyně“, siluety skutečných obětí domácího násilí, které zemřely rukou svých partnerů.

ROSA zahájila kampaň: Přijďte včas
Praha (1.11.2010) - Domácí násilí samo od sebe neskončí. Partner, který týrá, své chování nezmění. Chvíli je milý, pak se násilí stupňuje a přijde útok. Následují omluvy. I proto pro oběti násilí není nikdy snadné vystoupit z nekončící spirály násilí. Jsou na partnerovi závislé, stále mu věří, doufají, že se změní. Proto chceme ženy, které zažívají násilí podpořit, aby našly odvahu a  nebály se vyhledat odbornou pomoc.
Pokud už ale oběť násilí zveřejní a chce jej řešit, je třeba, aby měla vypracován bezpečnostní plán, své kroky konzultovala s pracovnicemi, které mají zkušenost s odhadem rizika v násilných vztazích, sestavují profil pachatele a poradí jí  s bezpečnostním plánováním.  Řada  žen totiž bývá zbytečně napadena poté, co násilnému partnerovi oznámí, že končí vztah a odchází. Pokud se ovšem násilí neřeší, stupňuje se – jak na intenzitě tak četnosti. Každým rokem je v České republice zavražděno několik desítek žen rukou jejich partnera. ROSA proto zahájila informační  kampaň Přijďte včas. Jejím cílem je   zajistit dostupnost informací pro oběti domácího násilí, aby dokázaly včas zastavit násilí. Kampaň podporuje Česká televize. Tři spoty jsou v listopadu a prosinci  2010 vysílány na programech ČT1, ČT2, ČT24.

Tisková zpráva: Domácí násilí stojí ekonomiku ročně miliardy
Praha (24.11.2009 ) - Násilí v rodinách ohrožuje nejen životy žen, psychické zdraví dětí, které v těchto rodinách žijí,  ale má i vážné dopady na ekonomiku. „Odhadujeme, že náklady na nápravu problému způsobených domácím násilím, dosahují až pěti miliard korun ročně“, říká Mgr. Martina Hronová z občanského sdružení ROSA.  Přesné studie  v ČR neexistují, ale odhady vycházejí z obdobných studií v zahraničí: například švýcarské studie odhadují dopady domácího násilí  na 200 milionů eur ročně, podle studie Centra pro kontrolu a prevenci chorob v USA  náklady na prevenci, léčení a další nepřímé náklady stojí ekonomiku USA ročně 5,8 miliard dolarů. Podle British Medical Assotiation (BMA)  jdou náklady za domácí násilí v Británii do miliard liber ročně.  Podle této studie jsou například oběti násilí  třikrát až čtyřikrát náchylnější k rozvinutí psychické poruchy a onemocnění srdce než zbytek populace. Do nákladů za domácí násilí se totiž započítávají  nejen přímé náklady za léčení  zranění, výjezdy policie, ale i náklady nepřímé: provoz azylových domů, poraden, sociální výpomoc, soudní řízení, ale i ztráty způsobené pracovní neschopností.
Domácí násilí, partnerské násilí, násilí ve vztazích jsou stále velmi závažné celospolečenské problémy, jehož přenos mezi generacemi lze eliminovat jen díky prevenci a to v době, než mladí lidé začnou navazovat první vztahy. „V České republice se s násilím během svého života podle mezinárodního průzkumu AV ČR setká 38 procent žen. Násilí ale nezačíná až několik let po svatbě. Určité náznaky toho, že má někdo tendenci používat ve vztahu násilí, se dají vypozorovat už na počátku vztahu“, říká Zdena Prokopová, vedoucí SOS linky ROSA. Násilí ve vztahu může zažívat podle odhadů až každá třetí studentka. „Podle naší sociologické studie bylo již 11 % studentek udeřeno, 11 % bylo ve vztahu ponižováno, 11 % partner omezoval,“, říká Mgr. Hronová z o.s. ROSA.  Navíc podle sociologické studie o.s. ROSA  studenti a studentky vůbec nevnímají  varovné signály a konkrétní projevy násilí ve vztahu jako  násilí. Myslí si, že takové chování je „normální“ protože jejich „vrstevníci prožívají ve vztazích to samé.
Občanské sdružení ROSA, které se už 16 let zabývá pomocí ženám, obětem domácího násilí  a jejich dětem, se proto aktuálně  zaměřuje na prevenci násilí mezi studenty středních škol, v době, kdy navazují první partnerské vztahy.   ROSA v listopadu školí pedagogy i studenty středních škol, kterým jsou určeny i nové sekce na preventivně zaměřeném webu www.stopnasili.cz.

Tisková zpráva: Násilí v rodině a jeho vliv na děti (k  odborné konferenci pořádané o.s. ROSA pod záštitou Úřadu vlády ČR (27.10.2009) je ke stažení zde . 
Sociologická sonda dětí klientek o.s. ROSA Dětská svědectví násilí za rok 2008 je ke stažení zde .

Tisková zpráva: Třetina obětí násilí je na mateřské
Praha (17.7.2009) - Pomoc v případech domácího násilí  hledají nejčastěji ženy ve věkové skupině 30 – 44 let. Nejvíce  jsou mezi nimi zastoupeny ženy s dětmi školního věku nebo ženy na mateřské dovolené. Vyplývá to ze statistiky o.s. ROSA, které pomáhá obětem domácího násilí.  Statisticky významnou skupinou jsou ženy na mateřské dovolené – 27,6 % klientek. Celkem žije v ekonomické závislosti na svém partnerovi 42,5 žen – obětí domácího násilí.
Všechny oběti domácího násilí zažívají psychické násilí, 81 procent klientek má zkušenost s fyzickým násilím,  53,6 %  s ekonomickým a 44,4 % se sexuálním násilím ze strany svého partnera. Z fyzických útoků   ženy nejčastěji udávají  fackování, bití, škrcení.  Zarážející je, že 17 procent žen bylo bito a fyzicky opakovaně napadáno v těhotenství: bohužel nešlo „jen“  o facky, ale i surová zkopání.  Týrání žen jejich partnery má vliv na jejich tělesné a duševní zdraví. Vedle tělesných následků (podlitiny, řezné rány, zlomeniny) mají  ženy  řadu psychosomatických onemocnění (migrény, úzkosti, bolesti žaludku, pánve, krvácení, astma, vysoký tlak apod., zvracení, úbytek na váze), trpí depresemi, posttraumatickou stresovou poruchou.
Naše údaje potvrzují  generační přenos násilných vzorů v chování :  násilí, hádky, rozvod zažilo v dětství 51 procent žen, které vyhledaly pomoc. Za problematickou bylo označeno  46,5 procent rodin pachatelů násilí.
Bohužel stále narůstá počet dětí, které jsou svědky násilí mezi rodiči. Děti v domácnostech, kde dochází k násilí, mohou být nejen svědky násilí, ale mohou být i samy týrány a mohou být dokonce využívány trýznitelem k manipulaci či získání kontroly nad obětí. Ve  vztazích kliente o.s. ROSA k v roce 2008 žilo 252 dětí. Z nich 245  dětí  (97 % dětí ) bylo svědky domácího násilí namířeného na jejich matky. Děti se stávají svědky nejen psychického násilí   (zesměšňování, shazování, ponižování, vulgárních nadávek, výhrůžek), ale i fyzických útoků na své matky  (fackování, kopání, bití, topení, znásilnění, škrcení) . 
Všechny z těchto dětí (97 % %) jsou svědky psychického násilí (nadávek,  ponižování a dalších forem psychického násilí,   některé z nich zažily fyzický útok na svou matku . Počet dětí, které jsou svědky domácího násilí se zvýšil o 2 procenta. Vysoký podíl dětí, které jsou svědky násilí doma může být jednak dán tím, že do centra ROSA přicházejí problém s násilím otevřít dlouhodobé oběti násilí . Stejně tak v závislosti na  sociálně ekonomických podmínkách v ČR a zejména v Praze je dané, že rodina žije na „malém prostoru“ a násilí nelze neslyšet a nevidět.  Nejen svědky, ale i oběťmi domácího násilí se stalo celkem 145 dětí, což je  57,5  % dětí.  Opět se nám potvrdily výsledky zahraničních studií. Například průzkumy ve světě uvádějí, že mezi domácím násilím a násilím na dětech existuje korelace. Pachatelé domácího násilí týrají své děti ve 40 – 60 % případů.
Sociologická sonda klientek o.s. ROSA za rok 2008 je ke stažení zde .

Tisková zpráva: Dětská svědectví násilí
18.12.2008 - Domácí násilí není záležitostí „dospělých“. V rodinách, kde k násilí dochází, jsou děti jeho svědky až v 95 procentech případů. Bohužel 40 až 60 procent otců, kteří jsou násilní ke svým partnerkám,   týrá i své děti: 40 % dětí klientek o.s. ROSA se  stalo i oběťmi. Tyto děti jsou psychicky týrány, fyzicky napadány, ať při obraně matky nebo přímo svým otcem. Často se navíc stávají prostředkem k manipulaci nebo získání opětovné kontroly nad obětí.
Děti, které se stávají svědky násilí v rodině,  jsou ohroženy a to psychicky i emocionálně. Tyto děti zažívají pocity hněvu a strachu, neví jak se s nimi vyrovnat, cítí vinu – za to, že nedokáží násilí zastavit, myslí si, že ony mohou za násilí, cítí vinu, že mají toho, kdo je bije i přes všechno rády. Mají strach z opuštění – strach že přijdou o rodiče, strach, že ten, kdo bije půjde do vězení, pokud se někomu svěří.  Tyto děti se stávají subjekty a svědky odmítání, nestálosti, protikladného chování, násilí. Mívají narušené vztahy s vrstevníky. Protože domácí násilí není „ojedinělá hádka“, ale systematické a promyšlené týrání a napadání, které se opakuje a má narůstající charakter, je v těchto situacích vážně ohrožen vývoj dítěte, jeho psychické, fyzické i mentální zdraví.
Děti, svědci domácího násilí bývají   vlivem zažitého vzorce chování více agresivní a nebo jsou naopak bázlivé, trpí depresemi, psychosomatickými obtížemi, posttraumatickými stresovými poruchami. Od násilného rodiče se učí svalovat odpovědnost na druhé, obviňovat  z neúspěchů okolí. Cítí se viny za to, že je někdo týrá, myslí si, že si samy týrání „zaslouží“, cítí se vinny i za to, že je týrána jejich matka. Žijí v neustálém strachu, že se násilí bude opakovat, že budou opuštěny.
Už jen samotné svědectví násilí je pro děti velmi traumatizující.  Tyto děti mohou být neklidné, plačtivé, úzkostné, trpí malou sebeúctou, depresemi, jsou zlostné, mají potíže se sebekontrolou, somatizují objevují se u nich poruchy příjmu potravy, pokusy o sebevraždu, sebepoškozování, v případě starších dětí užívání drog a alkoholu, útěky z domova. Tyto děti přestávají komunikovat s vrstevníky, učitelkami.  
Pokud navíc musejí odejít z domova do utajeného azylového domu, na čas ztrácejí své kamarády, dosavadní školu, někdy i kroužky, své hračky, domov, jistotu.
Jak těmto dětem pomoci? Tyto děti, stejně jako jejich matky, často potřebují profesionální podporu. Musí se cítit bezpečně, milované. Musí od dospělých vědět, že násilí nikdy není jejich vina. Pomoci jim může i specializovaná individuální terapie s dětskou psycholožkou a psychologem specializujícím se na domácí násilí a nebo skupinová terapie.  Terapeutická skupina pro děti, které  jsou  svědky násilí v rodině, rozšířila v roce 2008 možnost pomoci dětem a jejich matkám v občanském sdružení ROSA.  S dětmi  tu celý rok pracovala dětská psycholožka se zkušenostmi s domácím násilím, terapeutka  se zkušenostmi s arteterapií a herní terapeutka. Děti se učily vyjadřovat své pocity: pro většinu dětí, které zažily násilí, je těžké hovořit o svých pocitech – lépe je mohou vyjádřit  skrze kreslení, umění, vyprávění příběhů, dramatickou hru a jiné kreativní aktivity. Dětí se učí vyjadřovat své emoce, dostávají podporu, nenásilné modely interakce. „Tyto děti strávily většinu svého života v atmosféře vleklých rodičovských sporů, při nichž zažily nejen hádky, ale i nejrůznější formy psychického i fyzického násilí“, říká dětská psycholožka Mgr. Eva Šilarová, která v   o.s. ROSA vede dětskou terapeutickou skupinu.
„Jedním ze základních cílů skupiny je  vytvořit prostředí důvěry a bezpečí,  práce s emocemi. Emoční vzorce a vzory těchto dětí jsou nejasné, často značně zkreslené. Např. láska je spojena s bolestí a nenávistí a naopak.  Zaměřujeme se i na rozvoj vnímání sebe a svého těla. Vše je vzájemně propojeno, protože jasné vnímání těla a správné rozlišení pocitů vytváří základ pro sebejistotu, nalezení svého místa ve světě a v životě“, říká Mgr. Šilarová. „Skupinová práce je založena na technikách arteterapie a muzikoterapie (práce s bubnem, rytmem, hudbou) , které vytvářejí ve skupině atmosféru otevřenosti. Kromě toho posilují sebeprosazení méně průbojných a korigují jednání těch, kdo mají sklon k manipulaci a agresi.  Děti, které jsou svědky násilí doma, jsou ohroženy i do budoucna. Protože přejímají násilné vzory chování od svých rodičů, mohou je v budoucnu využívat i ve svých partnerských vztazích, ve vztazích se spolužáky: buď přebírat roli agresora či oběti.
Na základě zkušeností z práce s dětmi, které jsou svědky násilí, ROSA v prosinci 2008  vydala publikaci pro pomáhající profese „Dětská svědectví násilí“, která jim může pomoci správně intervenovat ve prospěch těchto dětí, protože mezi veřejností a to i odbornou stále přetrvává řada mýtů, které  brání efektivní pomoci dětem, které jsou svědky násilí a jejich matkám.
Projekt občanského družení ROSA Pomoc dětem v utajeném azylovém domě podporuje  Nadace O2. Pomoc dětem, které zažívají doma násilí bude díky podpoře Nadace O2 pokračovat i v roce 2009.        
Občanské družení ROSA v červenci 2008 završilo 15 let pomoci ženám – obětem domácího násilí. V říjnu pak oslavilo 10 let fungování Informačního a poradenského centra ROSA v Podolské ulici v Praze, azylového domu ROSA s utajenou adresou a telefonické krizové pomoci. Za deset let pomohlo 1632 ženám – obětem domácího násilí, kterým poskytlo 6 233 konzultací. Azylové ubytování za stejnou dobu pomohlo 159 ženám a  171 dětem. Za tuto dobu bylo poskytnuto 10 396 telefonických krizových intervencí.

Tisková zpráva: Učitelé nedokáží vždy odkrýt násilí
10.12.2008 - Za mnoha případy šikany ve třídě stojí domácí násilí v rodině žáka. Děti, které jsou svědky násilí doma, považují násilí za běžný způsob komunikace a prostředek k dosažení svého cíle.    V České republice nebyl obdobný průzkum zadán, ale například v Kanadských školách je v každé třídě 3 – 5 dětí, které zažívají doma násilí.  
Učitelé mají jedinečnou možnost násilí v rodině žáků identifikovat.  Na těchto dětech si učitelé mohou všimnout změn v chování. Děti, které byly klidné, uzavřené, začnou být  agresivní, naopak jiné se začnou „stahovat“, jsou mlčenlivé.  Pokud ale mají učitelé podezření na násilí v rodině žáka, často nevědí, jak mají správně zareagovat. Podle průzkumu o.s. ROSA  mezi učiteli pražských základních škol celých 26,5 % pedagogů už   sice měli podezření na domácí násilí v rodině žáka, ale nevěděli jak do situace vstoupit.  Třicet pět procent pedagogů už násilí v rodině žáka řešilo a z toho více jak polovina už informovala o situaci v rodině Oddělení sociálně právní ochrany dětí či Policii ČR.  Dalších čtrnáct procent pedagogů je přesvědčeno že se o násilí v rodině žáka nemůže dozvědět a nebo nemůže do situace vstupovat.
Děti, které jsou svědky násilí v rodině a nebo je násilí namířeno i proti nim, trpí stejnými příznaky jako děti s CAN (syndrom týraného dítěte). Děti jsou svědky násilí, tam kde k němu v rodině dochází, ve více než 90 procentech případů. V České republice zažívá násilí ze strany svého partnera 38 % žen. Násilní partneři, kteří se dopouštějí násilí doma, napadají i své děti a to bohužel ve 40 – 60 procentech případů.  Bohužel tyto děti mají tendence násilné vzorce chování přenášet do vztahů  s vrstevníky a mnohem později i do vztahů partnerských.Je důležité, aby učitelé věděli, jak násilí v rodině žáka identifikovat a jak dítěti i dospělé oběti v rodině pomoci, protože neodborný zásah do rodiny může poškodit oběť násilí, která  může být odtajněním násilí ohrožena na životě a nebo ze strachu nebude chtít situaci řešit.  Proto  
ROSA připravila pro pedagogy pražských základních škol školení na téma  Škola a pomoc dětem vystaveným  domácímu  násilí. Školení v rámci prevence kriminality podporuje Magistrát hlavního města Prahy  a  koná ve spolupráci se ZŠ Mendíků. Ještě dvě školení mohou učitelé absolvovat v druhé polovině listopadu. Pro učitele ROSA vydala publikaci Manuál pro učitele: Škola a děti vystavené domácímu násilí  a spustila speciální stránky pro pedagogy na www.stopnasili.cz v sekci pro odbornou veřejnost.

Zkušenost učitelů s domácím násilí v rodině žáka, ROSA, listopad  2008

* Průzkum mezi učiteli pražských základních škol.

Tisková zpráva: Vykázaní jsou jen špičkou ledovce
30.7.2008 -  Za první polovinu letošního roku bylo v Praze vykázáno 14 osob. Muži vykázaní pro domácí násilí jsou jen pouhou špičkou ledovce. Ne vždy policie při zásahu vyhodnotí týrání a domácí násilí. Navíc, většinu činů  oběti ze strachu z dalšího násilí raději nenahlásí. „Jen zhruba deset procent týraných žen oznámí  domácí násilí Policii“, říká psycholožka  o.s. ROSA PhDr. Branislava Marvánová – Vargová.  Jen za první polovinu letošního roku se na občanské sdružení ROSA v Praze s prosbou o pomoc obrátilo  149 žen – obětí domácího násilí. Za prvních šest měsíců  ROSA poskytla ženám – obětem domácího násilí a jejich dětem 885 konzultací a 1024 telefonických krizový intervencí včetně internetového poradenství. Za stejné období našlo útočiště v  azylovém domě ROSA s utajenou adresou 13 žen a 14 dětí. Celkem za první půlrok ROSA formou sociálně právních, sociálně terapeutických konzultací, práce s dětmi,  terénního   i telefonního poradenství poskytla obětem násilí jejich dětem a příbuzným celkem 2545 výkonů. „Říci týrá mě  manžel, zveřejnit, oznámit domácí násilí není vůbec lehké, okolí včetně profesionálů ženám často nevěří.  Za patnáct let, kdy poskytujeme pomoc ženám obětem domácího násilí s tím my problémy nemáme. Na naši organizaci se obrací ženy z celé České republiky, a vědí, že u nás najdou pochopení, radu, rychlé zhodnocení situace,   jasný bezpečnostní plán, co dělat v dané krizové situaci. Samozřejmě vždy, pokud nemohou přijet do  centra ROSA do Prahy, odkážeme je na nejbližší pracoviště, kde jim pomohou.  Je to jistě dané velkým vcítěním do dané problematiky, dlouhou praxí a v neposlední řadě i díky odbornosti. A pro ženy, které dlouhodobě zažívají násilí, ponížení, přehlížení či bagatelizování jejich problému, -  je to nesmírně posilující, cítí podporu, že zde najdou pomoc, porozumění. A tu se jim vždy snažíme dát“, říká Zdena Prokopová, vedoucí azylového ubytování ROSA a telefonické krizové linky.
Podle nejnovější statistiky o.s. ROSA jsou mezi oběťmi domácího násilí nejčastěji zastoupeny  ženy ve věkové skupině 30 – 34 let (téměř čtvrtina žen), středoškolačky. Celých 20 procent obětí, které se obrátily v loňském roce na o.s. ROSA byly ženy na mateřské dovolené. Všechny oběti domácího násilí zažívají psychické násilí, s fyzickým násilím má zkušenost 89 % obětí domácího násilí. Zarážející, že  14 procent žen je fyzicky napadeno v těhotenství. Děti, které žijí ve společné domácnosti těchto žen, jsou svědky násilí v 94 procentech případů. Bohužel, 40 procent z nich se samo stalo oběťmi násilí ze strany otce či partnera matky: buď přímo a nebo při obraně matky.
Občanské družení ROSA v červenci 2008 završilo 15 let pomoci ženám – obětem domácího násilí. V říjnu pak oslaví 10 let fungování Informačního a poradenského centra ROSA v Podolské ulici v Praze, azylového domu ROSA s utajenou adresou a telefonické krizové pomoci. Za deset let pomohlo 1632 ženám – obětem domácího násilí, kterým poskytlo 6 233 konzultací. Azylové ubytování za stejnou dobu pomohlo 159 ženám a  171 dětem. Za tuto dobu bylo poskytnuto 10 396 telefonických krizových intervencí.

Celé znění sociologické sondy klientek o.s. ROSA Domácí násilí za rok 2007 je ke stažení zde .)

Tisková zpráva: Finanční řízení o.s. ROSA  (2007 – 2008)
Výrok auditora za rok 2007: bez výhrad
27.5.2008 - K  posílení finančního řízení neziskové organizace ROSA, pomáhající ve své práci ženám – obětem domácího násilí, napomohl projekt Finanční řízení o.s. ROSA. V rámci projektu bylo vytvořeno místo finanční manažerky občanského sdružení ROSA, čímž byla zároveň posílena i kapacita organizace. Díky školením a konzultacím byly vytvořeny funkční standardy finančního řízení organizace. Součástí projektu byl i vstupní finanční audit organizace, který se zaměřil na  způsob vedení organizace a účetnictví let 2005 a 2006.  Finanční audit zhodnotil auditor výrokem: bez výhrad. Projekt zlepšil fungování organizace, umožnil dlouhodobé strategické finanční plánování, odborné finanční řízení. Závěrečný audit, který se zaměřil na účetnictví roku 2007 byl rovněž uzavřen auditorem s výrokem: bez výhrad. Oba audity kromě vlastní účetní uzávěrky a hospodaření organizace sledovaly  průkaznost a správnost účetnictví dle platné legislativy, vyúčtovávání nadačních příspěvků, darů, grantů, dotací a dalších zdrojů, vnitřní ekonomické předpisy,  kontrolní mechanismy. Auditoři sledovali i plánování zdrojů, náklady, rozpočty a jejich plánování a plnění, pravidla pro přijímaní darů.  Díky projektu byl vytvořen  funkční manuál Finanční řízení o.s. ROSA, který byl aplikován na celou organizaci, všichni pracovníci a pracovnice o.s. ROSA byli proškoleni finanční manažerkou. Již od počátku roku 2007 ROSA účtuje v podvojném účetnictví, účetnictví je rozděleno na jednotlivá střediska podle dotací, grantů a darů, které jsou dárcům následně vyúčtovávány. Projekt umožnil i zavedení finančního plánování, systém práce s dárci a sponzory, další vzdělávání finanční manažerky, zavedení  systému pro  ekonomické řízení. Ačkoli je projekt  ukončen  k 30.5.2008, místo finanční manažerky zůstává zachováno a organizace je tak posílena do budoucna díky správně vedenému účetnictví a fungujícímu finančnímu řízení.
Tento projekt je spolufinancován  Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Tisková zpráva: Dejme stop násilí - www.stopnasili.cz
10.12.2007 - Každá třetí žena zažívá domácí násilí. Každé deváté dítě z deseti je svědkem násilí mezi rodiči. Více než každá desátá studentka už má zkušenost s násilím. 
V případě násilí nestačí jen řešit jeho následky, ale zaměřit se na prevenci násilí v rodině i ve školách. I z tohoto důvodu odbor Prevence kriminality magistrátu hl. m. Prahy podpořil projekt o.s ROSA  Partnerství proti násilí. Cílem projektu je oslovit všechny skupiny ohrožené násilím: ženy, které jsou nebo se mohou stát oběťmi násilí, mladé lidi, kteří zažívají násilí v prvních vztazích i děti, které jsou svědky násilí mezi rodiči.
ROSA připravuje letáčky pro děti, které jsou svědky násilí mezi rodiči, ve kterých děti najdou informace o tom, co je násilí, jaké mohou mít pocity, aby se z násilí neobviňovaly, kdo jim může pomoci.
„Bohužel děti jsou svědky násilí v rodině až v 95 % případů a prožité násilí je pro ně velmi traumatizující s následky do budoucna. Tyto děti mají tendence přebírat násilné vzory chování a převážně chlapci se v budoucích vztazích mohou chovat násilně a převážně dívky mají tendenci přebírat roli oběti.“, říká PhDr. Branislava Marvanová - Vargová.  Přitom Světová zdravotnická organizace označuje pouhou přítomnost dětí při domácím násilí za jejich psychické týrání. Tyto děti mají s tejné symptomy jako děti s CAN.  Děti, které jsou svědky násilí mezi rodiči, jsou ohroženy řadou psychických, emočních, sociálních a zdravotních problémů. Tyto děti prožívají strach, bezmoc, hněv, a nevědí, jak se s těmito pocity vyrovnat. Mají strach promluvit o násilí v rodině, mají strach o svou matku, o sebe, trpí rozporuplnými pocity: nenávidí rodiče, který se dopouští násilí, ale zároveň jej mají rády.
Domácí násilí není jedna hádka či konflikt. Jde o opakované systematické a promyšlené napadání a používání moci. Navíc se násilí opakuje v cyklech a má rostoucí tendenci. Při těchto opakujících  se situacích je ohrožen nejen psychický, ale i fyzický stav dětí. Na systematické  týrání a ponižování děti reagují trvalým napětím. Děti ztrácejí pocit jistoty a bezpečí, který u rodičů hledají a potřebují. Cítí se bezmocné, svalují vinu na sebe, jsou vážně traumatizovány.
Součástí projektu je proto i publikace pro rodiče „Tátové a mámy, chraňte své děti před násilím“. Zde rodiče najdou informace o vlivu násilí na děti i o tom, jak mají se svými dětmi, které jsou svědky násilí, hovořit. Dospělí většinou o násilí mlčí, nevědí, jak mají s dětmi hovořit, což v dětech vyvolává řadu obav.  Stejně tak rodiče nedokáží hovořit s dětmi o vztazích, jak mají vypadat zdravé vztahy a co už je násilí.  ROSA tak navazuje na loňský projekt „To si dovolit nesmíš“, zaměřený na násilí ve vztazích teenagerů.
Dnes  startují v nové podobě i webové stránky www.stopnasili.cz , které jsou zaměřeny na přímou pomoc obětem násilí i na prevenci násilí.  Stránky v nové podobě mají čtyři vstupy:  
 - Domácí násilí – pro ženy – oběti domácího násilí
 - Když láska bolí – pro teenagery
 - Můj táta bije mámu – pro děti svědky násilí v rodině
 - Stop násilí – pro širokou i odbornou veřejnost
Stránky tak nabídnou různým cílovým skupinám ucelené informace o domácím násilí. Ženy zde najdou nejen informace o tom co násilí je a jak se mohou bránit, ale i jak jim může pomoci právo, policie, specializovaná centra pomáhající obětem domácího násilí. Kontakty budou doplněny o možnost přímého internetového poradenství na poradna@rosa-os.cz, které ROSA poskytuje již dva roky. Obdobné  informace zde najdou i teenageři.  Pokud si nakliknou děti vstup „Můj táta bije mámu“, bude jim tu v krátkých blocích vysvětleno, co je to násilí, jak si mohou popovídat s maminkou, o tom, že je dobré o násilí mluvit, o tom, že mohou mít rozporuplné pocity , kdo jim může pomoci a co mají dělat, když doma dochází k násilí, protože jsou v nebezpečí. I děti se budou moci obrace na internetovou poradnu poradna@rosa-os.cz : na jejich dotazy bude odpovídat dětská psycholožka. Obdobné stránky, které by se s informacemi přímo obracely na děti, zatím v ČR neexistují. Dotazy jsou zcela anonymní, nebudou kvůli bezpečí těch, kteří se ptají, zobrazeny na internetu – každému se odpovídá do jeho vlastní mailové schránky. Čtvrtý vstup je určen široké veřejnosti: jak mohou pomoci své kamarádce, pokud si myslí, že je obětí násilí, jak mohou pomoci svým dospívajícím dětem, které mohou zažívat násilí ve vztahu, ale i veřejnosti odborné: odborné články, studie a statistiky přinášejí informace na téma domácí násilí, domácí násilí a děti – jeho svědci.

 Tisková zpráva: Domácí násilí, Praha 2007
10.12.2007 - Domácí násilí je trestným činem od roku 2004. Od 1. ledna 2007 má policie pravomoc  vykázat násilného partnera na 10 dní ze společného obydlí. Přesto je domácí násilí stále veřejností ale leckdy i státními organizacemi bagatelizováno. Nejen, že samy oběti nahlásí na policii jen nepatrný zlomek činů  domácího násilí. Ale i pokud oběť nalezne odhodlání násilí zveřejnit a nahlásit na policii, nebývá vždy vyhodnocen  jako trestný čin – pouze jako přestupek. Navíc, v období, kdy oběť násilí zveřejní a pachatel je vykázán, narůstá nebezpečí napadení. Násilí se po oznámení stupňuje. Východiskem pro oběti je vyhledat pomoc ve specializovaném centru pomáhajícím ženám – obětem domácího násilí, kde jí poskytnou nejen konzultace, ale především jí pomohou vypracovat bezpečnostní plán, který minimalizuje riziko napadení násilným partnerem. Pro řadu žen je v takové situaci často východiskem skrýt se v utajeném azylovém domě.
- Mnoho obětí domácího násilí je viktimizováno a nedostane adekvátní pomoc.
- Děti které byly svědky násilí svých otců vůči matce, jsou nuceny, aby se s otci stýkaly.
- Řada institucí neví, jak jednat s oběťmi násilí, kam je poslat, jak jim pomoci.

Souhrnné statistiky domácího násilí neexistují. Přesto je možné si udělat obrázek z následujících údajů. Za prvních devět měsíců roku 2007 Praha eviduje:
- Trestný čin: vražda motivovaná osobními vztahy: pachatelé 18 mužů a 4 ženy
- Trestný čin podle §215a Týrání osoby blízké, žijící ve společném obydlí: pachatelé 42 mužů a  1 žena
- Vykázání: 50 případů
Za stejné období  přišlo do Informačního a poradenského centra ROSA  172 nových klientek, kterým bylo poskytnuto 1169 konzultací.        

Občanské sdružení ROSA má za sebou již čtrnáct let působení v oblasti pomoci ženám – obětem domácího násilí a devět let fungování Informačního a poradenského centra v Podolské ulici  v Praze 4,  SOS krizové linky i azylového domu s utajenou adresou pro ženy, oběti domácího násilí a jejich děti. ROSA  pomohla za 10 let existence centra více než 10 tisícům žen formou konzultací, telefonické krizové pomoci a ubytování v azylovém domě. Azylové ubytování ROSA s utajenou adresou pomohlo od roku 1998 do konce září 2007 celkem 138 ženám a 148 dětem. Za stejné období se  na Informační a poradenské centrum ROSA obrátilo 1441  nových klientek , kterým bylo poskytnuto 5102 konzultací a dalším ženám bylo poskytnuto 8915 telefonických  krizových  intervencí.

Tisková zpráva: Tiché svědkyně: příběhy žen zavražděných jejich partnery
10.12.2007    -  Akce   Tiché svědkyně – každý rok připomíná ženy,  jejichž život byl násilně ukončen jejich partnerem v důsledku domácího násilí.
Oběti domácího násilí, které zemřely rukou svého partnera či manžela jsou každoročně připomínány akcí Tiché svědkyně, která od roku 2003 probíhá pod koordinací organizace ROSA také v České republice.  Siluety žen, vypovídají o skutečných příbězích žen, které byly zavražděny rukou svého nejbližšího – manžela, partnera, druha. Projekt Tiché svědkyně má nejen varovat před tragickými konci neřešeného domácího násilí ale i apelovat: aby nedocházelo ke zbytečným vraždám žen, matek, dcer.
Celý projekt Tiché svědkyně (Silent Witness) původně vznikl v roce 1990 v Minnesotě z iniciativy umělkyň, které se nechtěly smířit s narůstajícím počtem zavražděných žen svými partnery . Chtěly upozornit na problematiku domácího násilí a připomenout životy žen, které byly zabity svými partnery. K projektu se přidalo dalších 20 zemí. Česká republika se v roce 2003 stala 21. zemí na světě, zapojenou do projektu, který odkrývá osudy žen zabitých v důsledku domácího násilí. Smyslem této akce je, abychom nezapomněli na zabité ženy, které přišly o svůj život v důsledku domácího násilí, a aby smrt těchto žen vedla k větší citlivosti vůči domácímu násilí a k zavedení opatření chránící oběti.
Červené siluety žen byly vystaveny v roce 2003 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, v roce 2004 v Bawag Bank na Václavském náměstí v Praze, v roce 2005 a 2006 na Jungmannově náměstí a v roce 2007 zamířily na okružní jízdu Prahou. Foto: ROSA
Odhaduje se, že v zemích původní členské "patnáctky" Evropské unie zemře každý rok na následky násilí, kterého se na nich dopustili jejich partneři, 700 - 900 žen. V důsledku domácího násilí umírají ženy i v České republice, přesné statistiky ale neexistují. Podle údajů MV ČR umírá každý rok v důsledku vražd motivovaných osobními vztahy v ČR až sto žen. Za prvních devět měsíců roku 2007 Policie ČR vyšetřovala 83 vražd motivovaných osobními vztahy. Stíháno je 85 osob, z toho 16 žen. Tato čísla ale neudávají počet vražd v důsledku domácího násilí.
I když se mnohé v naší společnosti a legislativě změnilo, nestačí to. V červnu 2004 vstoupila v platnost novela trestního zákona, §215 a, určující jako trestný čin týrání osoby blízké žijící ve společném obydlí. K 1. lednu 2007 vstoupil v platnost zákon č. 135/2006 Sb., který umožnil  vykázání pachatele domácího násilí.  Přesto jsou to ale zatím stále ženy, kdo musí opouštět domov, pokud dochází k násilí, aby si zachránily život a ochránily děti. Řada činů není vyšetřována podle §215a trestního zákona  jako domácí násilí. Násilí je stále zlehčováno a označováno jako domácí potyčky.

Tisková zpráva: Tým proti domácímu násilí na Praze 4 - dva roky interdisciplinární spolupráce
29.11.2007 - Násilí v rodině ohrožuje nejen zdraví oběti, ale negativně ovlivňuje i její psychický stav, ekonomickou a bytovou situaci. Každá třetí žena v České republice má zkušenost s některou z forem domácího násilí, avšak pouhých 10% ohlásí násilí na Policii. Opakovaně se potvrzuje i negativní vliv násilí v rodině na děti, které jsou jeho svědky ve více než 90% případů. Dochází totiž k mezigeneračnímu přenosu násilných vzorců chování a ty se přenášejí do dalších vztahů ohrožených dětí.
Účinná pomoc obětem musí zahrnovat včasnou identifikaci případu a spolupráci všech klíčových institucí, policií a zdravotníky počínaje přes orgány sociálně právní ochrany dětí, poradny pro oběti, státní zastupitelství, soudy atd. Oběti domácího násilí jsou ve velmi složité situaci – obvykle se zdráhají vyhledat pomoc, protože trpí pocity viny, selhání, mají strach z odplaty a nebo mají špatnou zkušenost z minulosti, kdy se snažily vyhledat pomoc. První kontakt s obětí domácího násilí je pro úspěšnou pomoc nejdůležitější. Nepropojené, individuální intervence jednotlivých institucí, které s oběťmi násilí jednají nejsou dostatečně efektivní a neposkytují oběti zajištění maximálního bezpečí.
Proto v mnoha zemích Evropské Unie již několik let probíhají programy interdisciplinární spolupráce, které propojují činnost klíčových institucí a organizací poskytujících služby obětem násilí. Ve Velké Británii od roku 2004 fungují specializované soudy pro případy domácího násilí, které jsou koncipovány tak, aby rozhodovaly rychle, minimalizovaly možnost další traumatizace obětí a zajistily jejich bezpečí. Spolupracují se specializovanými policejními týmy a státními zastupitelstvími. Trestním řízením oběť provází akreditovaná specializovaná poradkyně, která zároveň dohlíží na to, aby oběť mohla uplatnit všechny své právní nároky.
V České republice zahájilo v roce 2006 občanské sdružení ROSA projekt interdisciplinární spolupráce na místní úrovni Prahy 4. Motivací k navázání spolupráce s dalšími institucemi byla dlouhodobá práce s oběťmi domácího násilí, znalost jejich problémů a potřeb a také zkušenosti z mezinárodního projektu Bridging Gaps, zaměřeného na budování interdisciplinárních týmů. První rok spolupráce byl zaměřen na přípravu na účinnost zákona 135/2006 Sb., který od ledna 2007 zajišťuje větší ochranu obětí a umožňuje např. vykázání pachatele násilí ze společného obydlí.
V rámci interdisciplinárního týmu na Praze 4 se pravidelně scházejí zástupci následujících institucí:
Policie ČR-Obvodní ředitelství Praha IV
Městská část Praha 4- Oddělení přestupků
Městská část Praha 4-OSPOD
Městská část Praha 12- OSPOD
Městská část Praha 4-Městská policie
Městská policie
Základní škola Mendíků Praha 4
Thomayerova nemocnice Praha 4
Psychiatrička
Právnička
Občanské sdružení ROSA.

V průběhu dvouleté spolupráce bylo na problematiku domácího násilí vyškoleno 40 příslušníků Policie ČR, 40 městských policistů, sociální pracovnice OSPOD MČ Praha 4, Oddělení přestupků MČ Praha 4 a nyní se připravuje školení vybraných zdravotních sester. Vyhodnocením spolupráce ukázalo, že pravidelné setkávání přispělo k posílení důvěry jednotlivých partnerů k činnosti dalších institucí, k vyjasnění rolí, možností a mezí v rámci intervence v konkrétních případech a přispělo také k řešení konkrétních osudů obětí domácího násilí.
V období od 25. listopadu do 10. prosince probíhá celosvětově tzv. „16 akčních dnů proti násilí na ženách“. Tato akce bývá zahájena v den, kdy si již od 80.let minulého století připomínáme Mezinárodní den proti násilí na ženách a končí symbolicky Mezinárodním dnem lidských práv. V rámci této každoroční celosvětové kampaně probíhá řada aktivit upozorňujících na problematiku násilí na ženách, včetně domácího násilí.

Tisková zpráva: Partnerství proti násilí
18.10.2007 - Každá třetí žena zažívá domácí násilí. Každé deváté dítě z deseti je svědkem násilí mezi rodiči. Více než každá desátá studentka ve věku 17 – 22 let už má zkušenost s násilím. 
V případě násilí nestačí jen řešit jeho následky, ale zaměřit se na prevenci násilí v rodině i ve školách. Z tohoto důvodu odbor Prevence kriminality magistrátu hl. m.Prahy podpořil projekt o.s ROSA  Partnerství proti násilí. ROSA připravuje letáčky pro děti, které jsou svědky násilí mezi rodiči, ve kterých děti najdou první informace o tom, co je násilí, jaké mohou mít pocity, aby se z násilí neobviňovaly, kdo jim může pomoci. „Bohužel děti jsou svědky násilí v rodině až v 95 % případů a prožité násilí je pro ně velmi traumatizující s následky do budoucna. Tyto děti mají tendence přebírat násilné vzory chování a převážně chlapci se v budoucích vztazích mohou chovat násilně a převážně dívky mají tendenci přebírat roli oběti.“, říká PhDr. Branislava Marvanová - Vargová. V rámci projektu vznikne i publikace pro rodiče, jak mají se svými dětmi, které jsou svědky násilí hovořit. Dospělí většinou o násilí mlčí, nevědí jak mají s dětmi hovořit, což v dětech vyvolává řadu obav. Stejně tak rodiče nedokáží hovořit s dětmi o vztazích, jak mají vypadat zdravé vztahy a co už je násilí.  ROSA tak navazuje na loňský projekt „To si dovolit nesmíš“, zaměřený na násilí ve vztazích teenagerů.
Partnerem projektu je Městská policie hl.m.Prahy. Ještě předposlední týden v říjnu budou proškoleni městští strážníci z každé městské části pracovnicemi občanského sdružení ROSA v problematice pomoci obětem domácího násilí. V každé městské části tak budou moci oběti domácího násilí najít potřebné informace. Policisté využijí i tištěné letáky a publikace pro oběti, teenagery i děti  v rámci svých preventivních akcí – například na školách.

Tisková zpráva: Bezpečné útočiště našly až v azylovém domě
18.10.2007 - Paní Kateřina snášela trpělivě dlouho a opakovaně urážky manžela, nechala si líbit nekonečné ponižování, nadávky, nikomu neřekla, že sem tam padne i facka. Vždyť hned druhý den ráno se manžel omluvil, někdy přinesl i květinu. Jenže měsíce ubíhaly, útoky sílily a podlitiny již nešlo schovávat pod oblečením a make-upem. Došlo k hrubým útokům. Manžel jí škrtil, topil, mlátil hlavou o zeď. Naposledy to odnesla i jejich malá dcerka Adélka. Tehdy Kateřina sebrala odvahu a zavolala na SOS krizovou linku o.s. ROSA pro oběti domácího násilí. Obě s Adélkou našly pomoc v azylovém domě, který ROSA provozuje na utajeném místě v Praze a slouží pro ženy ze všech městských částí hlavního města. Kateřina tak možná zachránila život oběma.
Zastavit násilí a zachránit si život, i když už je možné od letošního roku vykázat pachatele násilí až na deset dní z bytu, stále často znamená, že z domova odchází žena s dětmi. „Právě v době oznámení násilí a snahy opustit násilného partnera, násilí může nebezpečně eskalovat. Bezpečí obětí je proto na prvním místě,“ říká vedoucí azylového  domu Zdena Prokopová. „Ženy s dětmi mohou být dočasně ubytovány v řadě ubytoven a azylových zařízeních, často jim tu ale nabízejí jen ubytování, bez další pomoci, kterou oběti násilí potřebují.  Oběti domácího násilí potřebují specializovanou pomoc. V azylovém domě ROSA ženám poskytujeme nejen ubytování, ale se ženou tu pracuje tým socioterapeutek, sociální pracovnice, psycholožka, právnička. Každé ženě je ještě před příchodem vypracován individuální bezpečnostní plán, tak aby se minimalizovalo riziko  napadení násilným partnerem. Navíc adresa azylového domu je utajena – a to i pro policii a sociální  oddělení. Vždy se udává jen kontaktní adresa na centrum ROSY v Podolské ulici. 
Ve specializovaném azylovém domě s utajenou adresou  se pracuje i s dětmi, které jsou stejně traumatizované jako jejich maminky. Dětem se věnuje dětská psycholožka, herní terapeutka, tak aby se snáze vyrovnaly s prožitými traumaty. „Děti jsou svědky násilí až v 95 procentech  případů a to nejen nadávek, ale i brutálních útoků na své matky, často se stávají i oběťmi násilí, pokud se připletou do násilného konfliktu.  Tyto děti jsou vážně ohroženy posttraumatickými stresovými poruchami,“ říká psycholožka Branislava Marvánová-Vargová.  Navíc je poznamenává zkušenost s násilím i do budoucnost: převážně chlapci se mohou začít chovat v budoucnu také násilně a dívky mají tendenci přebírat chování oběti, řešení problémů násilím jim přijde normální.
V České republice se s některou z forem násilí setkává během svého života podle studie Sociologického ústavu AV ČR  38 procent žen.  Občanské sdružení Rosa je jednou z organizací, která obětem domácího násilí pomáhá v Praze a jejím okolí. Azylové ubytování ROSA s utajenou adresou pomohlo od roku 1998 do konce září 2007 celkem 138 ženám a 148 dětem ze všech městských částí Prahy.

Tisková zpráva: Děti jsou svědky násilí v 94 procentech případů
13.7.2007 - Děti, které žijí v rodinách, kde dochází k násilí, jsou v 94 procentech případů jeho svědky. Potvrzují to statistiky občanského družení ROSA.  Až příliš často  jsou ale i oběťmi domácího násilí. Často se navíc stávají prostředkem k manipulaci nebo získání opětovné kontroly nad obětí -matkou.
„Děti se stávají svědky nejen psychického násilí  - zesměšňování, shazování, ponižování, vulgárních nadávek, výhrůžek, ale i brutálních fyzických útoků na své matky  - fackování, kopání, bití, topení, znásilnění, škrcení, pokus o vyhození z okna,“ říká Martina Hronová z občanského sdružení ROSA.  „Naprostá většina dětí – téměř devadesát procent -   je svědky psychického násilí (nadávek,  ponižování a dalších forem psychického násilí),   fyzický útok na svou matku zažily dvě pětiny dětí, což je o dvacet procent více než vloni. Tyto děti v některých případech brání své matky, jindy se schovávají, některé děti volají matce pomoc,“ říká Mgr. Martina Hronová. 
„Nejen svědky, ale i oběťmi domácího násilí je 48 procent dětí žen, které přišly hledat pomoc do občanského sdružení ROSA jako oběti násilí. Tyto děti jsou psychicky týrány, fyzicky napadány, ať při obraně matky nebo přímo svým otcem. Psychicky týráno je pak podle výpovědí žen a následků, které tyto děti mají  více než 38,7 dětí. Tyto děti jsou svým otcem omezovány, jsou ponižovány, je jim vulgárně nadáváno, jsou zesměšňovány, snižovány, přehnaně kontrolovány, je jim odpírán spánek, jídlo, jsou šikanovány, je jim vyhrožováno, malým dětem jsou dávány informace „maminka umřela“, „maminka tě nemá ráda“, „máma se o tebe nestará, najdeme jinou mámu“, mají zakázáno navštěvovat kamarády, příbuzné, byly svědky sebevraždy a pokusu  o vraždu matky. Pokud ale vezmeme v úvahu premisu WHO, že pouhá přítomnost u násilí je psychickým týráním dítěte, pak je  psychicky týráno všech 94 procent dětí, svědků domácího násilí.“ Celkem bylo fyzicky týrána pětina dětí, jejich matky jsou oběťmi domácího  násilí.  Tyto děti byly škrceny, drženy pod krkem, bity vařečkou do hlavy, bity páskem, měly vylomený zub, modřiny, podlitiny,  byly bity, výjimkou není ani udeření ročního dítěte, fackování, sprchování studenou vodou, udeření dítěte při útoku na matku, která dítě měla v náručí (kojila), byly odhozeny, zkopány, udeřeny ramínkem, s dvouletým dítětem bylo surově třepáno, dítěti, které bránilo matku byla pohmožděna ruka, děti jsou nepřiměřeně fyzicky trestány.
„Děti, které se stávají svědky násilí v rodině,  jsou ohroženy a to psychicky i emocionálně. Tyto děti zažívají pocity hněvu a strachu, neví jak se s nimi vyrovnat, cítí vinu –, že nedokáží násilí zastavit, vinu, že oni mohou za násilí, vinu, že mají toho, kdo bije i přes všechno rády. Mají pocit že ony jsou zodpovědné za týrání,“ říká Mgr. Martina Hronová.   Protože domácí násilí není „ojedinělá hádka“, ale systematické a promyšlené týrání a napadání, které se opakuje a má narůstající charakter, je v těchto situacích vážně ohrožen vývoj dítěte, jeho psychické, fyzické i mentální zdraví. Děti jsou v neustálém napětí, ztrácejí pocit bezpečí, cítí se bezmocné. I tam, kde děti nejsou přímými účastníky konfliktu, děti „tuší“, vycítí atmosféru bezmoci, nejistoty, nervozity, agrese, strachu.
Děti, svědci domácího násilí bývají více (buď vlivem zažitého vzorce chování) agresivní a nebo jsou naopak bázlivé, trpí depresemi, psychosomatickými obtížemi, posttraumatickými stresovými poruchami. Cítí se viny za to, že je někdo týrá, myslí si, že si samy týrání „zaslouží“, cítí se vinny i za to, že je týrána jejich matka. Žijí v neustálém strachu, že se násilí bude opakovat. Převážně dívky trpí malou sebeúctou, sebedůvěrou, mají spíše problémy vnitřní – deprese a somatické potíže. Převážně chlapci vykazují problémy vnější – agrese. Neplatí to ale vždy. Jsou i dívky, které přebírají násilný model chování a chovají se agresivně k matce či k vrstevníkům ve škole a jsou zároveň chlapci, kteří prožitek násilí zvnitřňují a mají psychické a psychosomatické potíže, sklony k depresím a sebepoškozování. "Když nejsou naplněny základní dětské potřeby, jako je bezpečí a láska, tak se tam přimíchá  zmatenost, zrada, nespravedlnost, nespokojenost. Malé děti si nemohou vybírat rodiče, jsou na nich plně závislé a nezbývá jim než si vybudovat vlastní mechanismy přežití. Objevují se tady pocity viny,  "když mi bije", " když bije mámu"  - mohu za to já. Vždyť rodič je ten dospěl , tak musí být spravedlivý, chyba bude ve mně… ,“ říká dětská psycholožka Mgr. Eva Šilarová.
Bohužel domácí násilí nekončí ani rozvodem a k útokům dochází i nadále. „Děti se stávají ideálním nástrojem další kontroly  a vydírání partnerky,“ říká ředitelka občanského družení ROSA Marie Vavroňová.  „Ze zahraničních zkušeností a zkušeností o.s.ROSA by mělo vyplývat, že  při rozhodování o kontaktu s násilným rodičem, by  se proto nemělo zapomínat na specifika násilí v rodině“, říká ředitelka o.s. ROSA Marie Vavroňová.  Přesto tomu tak není. I nadále se ale potýkáme s řadou nevyřešených otázek v zajištění bezpečí obětí domácího násilí i jejich dětí. „Například otec, který se dopouštěl brutálního násilí na své manželce,  je policií vykázán  na 10 dní,  ale sociální pracovnice doporučí matce co nejdříve řešit styk dětí, které navíc byly svědky násilí, s otcem.  Navíc je ženě soudem a OSPOD doporučeno, aby matka "dobře připravila dítě na styk s otcem" – to znamená, aby dítě strávilo s otcem příslušný počet hodin stanovených soudem a   vytěsnilo, co vidělo, slyšelo, zažilo ,“ říká Marie Vavroňová.  Skutečnost, že se děti stávají svědky násilí, není brána v potaz řadou odborných pracovníků ani při svěřování dětí do péče.

Tisková zpráva: Domácí násilí - řada nedořešených otázek
13.7.2007 - Obětí domácího násilí neubývá. Na občanské sdružení ROSA se každým rokem obrací zhruba o 15 procent  více žen s prosbou o pomoc. „Od začátku roku 2007 sice platí nový zákon 135/2006 Sb., který umožňuje vykázat ze společného obydlí pachatele násilí na deset dní, ale v pomoci obětem násilí se nadále ale potýkáme s řadou nevyřešených otázek v zajištění bezpečí obětí domácího násilí“, říká ředitelka občanského sdružení ROSA Marie Vavroňová.  „Například otec, který se dopouštěl brutálního násilí na své manželce,  je policií vykázán  na 10 dní,  ale sociální pracovnice doporučí matce co nejdříve řešit styk dětí, které navíc byly svědky násilí, s otcem. Stejně tak je například nebezpečí vystavena žena v utajeném azylovém domě, která je obětí fyzického násilí, ohrožujícího její život, ale má přikázáno soudem předávat dítě otci každý týden na návštěvu v místě společného bydliště manželů (tedy před domem, kde zůstal násilník). Navíc je ženě soudem a OSPOD doporučeno, aby matka "dobře připravila dítě na styk s otcem" – to znamená, aby dítě strávilo s otcem příslušný počet hodin stanovených soudem a vytěsnilo, co vidělo, slyšelo, zažilo,“ říká Marie Vavroňová.
„Oběti domácího násilí jsou nadále vystaveny  riziku, že je násilný partner bude sledovat a ohrožovat. Násilný partner se v případě vykázání například nesmí přiblížit k bytu, ale nikdo mu už nezakáže dojít si do školy za dětmi, které mohou být v případě násilí mezi rodiči rovněž ohroženy – ať již psychicky a nebo fyzicky.“  V České republice i nadále chybí právní rámec, který by zakazoval formy násilí, které bývají souhrnně označeny jako slídění (stalking). „Patří sem opakované obtěžující telefonáty, kontroly, zastrašování, pronásledování v zaměstnání, na ulici. Tento psychický teror se podílí u objektů tohoto slídění na vzniku řady emočních poruch až k pocitům totální beznaděje a ochromení, které ústí k pokusům o sebevraždu či rozvinutí psychických onemocnění,“ pokračuje Marie Vavroňová.
„Opakované statistiky potvrzují, že domácí násilí zažívají lidé bez ohledu na své vzdělání či sociální postavení,“ říká Mgr. Martina Hronová z občanského sdružení ROSA. „Celou pětinu obětí násilí představují ženy na mateřské dovolené a velmi početná je i skupina žen vyloučených z trhu práce: ženy nezaměstnané, v domácnosti, v důchodu a invalidním důchodu  - dohromady  14, 5 %.“ Z nejnovější sociologické sondy vyplývá, že oběťmi domácího násilí jsou  nejčastěji  ženy ve věkové skupině 30 – 34 let (23 % žen), následují kategorie 40 – 44 let (19,5 % žen) a 35 – 39 let (18 % žen).   Pokud jde o jejich partnery, nejčastěji jsou mezi těmi, kdo se násilí dopouštějí, muži ve věku 40 – 44 let (21 %) a 50 - 54 let (18,1 %), 35-39 let (15,5 %).  Všechny ženy, které se staly oběťmi domácího násilí, zažívají  psychické násilí, s fyzickým násilím má zkušenost  88 % obětí násilí. Psychické násilí má nejčastěji podobu ponižování, zesměšňování, snižování  a shazování, kontrolování, omezováním - nesmí chodit k příbuzným, nesmí mít přátele, některé nesmí chodit do práce, jejich cesta z práce domů je kontrolována, je jim kontrolován telefon, spodní prádlo, partner je sleduje, natáčí. Jejich partner jim odepírá jídlo, spánek, vyhrožuje zabitím, sebevraždou, únosem dětí, sebráním dětí
Pokud jde o fyzické násilí, to má nejčastěji podobu opakovaného fackování , bití  a ranami pěstmi, škrcení, zkopání.  „Zarážející je že 15,5 % žen (tedy o 4 % více než v roce předchozím) bylo bito v těhotenství, a to v naprosté většině v druhé polovině těhotenství. Nešlo přitom jen o „facky“ , ale i surové útoky včetně zkopání,“ říká Mgr. Martina Hronová.  Celé tři čtvrtiny obětí násilí se setkávají s ekonomickou kontrolou (předkládání účtenek a jejich proplácení, přidělování peněz). Téměř polovina obětí zažila sexuální násilí od svého partnera.

Celé znění Sociologické sondy klientek o.s.ROSA : Domácí násilí  -za rok 2006 je ke stažení zde .

ROSA pomáhá obětem násilí 14 let
12.7.2007  – Občanské sdružení ROSA pomáhá ženám – obětem domácího násilí již 14 let.  ROSA  pomohla od roku 1998, kdy otevřela své  Informační centrum na adrese Podolská 242/25, Praha 4 a Azylový dům s utajenou adresou,  více než 9 tisícům žen formou konzultací, telefonické krizové pomoci a poskytnutí ubytování v azylovém domě.  Oběťmi domácího násilí se v ČR nejčastěji stávají ženy ve věku 30 – 44 let. Nejvíce  jsou mezi nimi zastoupeny ženy s dětmi školního věku nebo ženy na mateřské dovolené. Vyplývá to ze statistiky o.s. ROSA, které pomáhá obětem domácího násilí.
„Zastavit násilí a zachránit si život pro oběti domácího násilí bohužel stále i přes existenci zákona o vykázání,  který platí od letošního ledna, ještě často znamená opustit  alespoň na čas domov“, říká Zdena Prokopová, vedoucí azylového ubytování ROSA.  Za devět let existence zachránilo azylové bydlení Rosa s utajenou adresou život 129 ženám a 142  dětem. „Azylové bydlení, který občanské sdružení díky podpoře Městské části Praha 4 ROSA provozuje, není jen střecha nad hlavou a zajištění bydlení,“ říká Zdena Prokopová. Dům  má utajenou adresu a každá žena má vypracován vlastní bezpečnostní plán, aby se minimalizovalo riziko napadení násilným partnerem. Nejdůležitější je ale následná pomoc: v tomto specializovaném domě, který v loňském roce  prošel rekonstrukcí, mohou ženy – oběti domácího násilí bezplatně využívat psychosociální  a sociálně právní poradenství.
ROSA iniciovala v loňském roce vznik týmu pro interdisciplinární spolupráci v případech domácího násilí na Praze 4 v rámci projektu Od dobrého úmyslu k dobré spolupráci. Tým je složený z profesionálů z různých oborů tak, aby byla pomoc obětem domácího násilí na území Prahy 4 co nejefektivnější. V týmu jsou zastoupeni  vedoucí odboru obecné kriminality pro Prahu IV, zástupce oddělení přestupků MČ Praha 4, zástupkyně oddělení sociálně právní ochrany dětí, ředitelka Základní školy Mendíků, právnička, psychiatrička a pracovnice o.s.ROSA. V rámci projektu bylo vyškoleno 40 policistů a pracovníci oddělení přestupků a oddělení sociálně právní ochrany dětí MČ Praha 4. Efektivní ochrana obětí domácího násilí totiž  vyžaduje spolupráci vícero institucí, které jsou do procesu pomoci zapojeny.

Tisková zpráva Nová publikace Od dobrého úmyslu k dobré spolupráci
4.1.2007 -  Lepší ochrana pro oběti domácího násilí.
Prvního ledna vstoupil v účinnost zákon 135/2006 Sb., který mění některé zákony v oblasti domácího násilí. Cílem tohoto zákona je poskytnout obětem domácího násilí větší ochranu a přenést odpovědnost za násilné chování na pachatele. Mezi dvě největší změny, které zákon přináší můžeme zahrnout novou pravomoc Policie České republiky vykázat pachatele domácího násilí z bytu či domu a zakládání tzv. intervenčních center. Ty by měly proaktivně kontaktovat osoby ohrožené domácím násilí a poskytnout jim informace a doporučení, jak se před dalším násilím ochránit, jaké právní kroky učinit, ale i psychologickou pomoc. Efektivní ochrana obětí domácího násilí si vyžaduje spolupráci vícero institucí, které jsou do procesu pomoci zapojeny. Mezi jinými je to policie, zdravotníci, sociální odbory, soudy, státní zastupitelství a v neposlední řadě také specializované poradny pro oběti a azylové domy.

Občanské sdružení ROSA zahájilo na začátku roku 2006 za podpory Nadace Open Society Fund projekt Od dobrého úmyslu k dobré spolupráci. Tento projekt byl realizován na území Městské části Praha 4 a je ho cílem bylo vytvořit interdisciplinární tým, složený z profesionálů z různých oborů tak, aby byla pomoc obětem domácího násilí na území Prahy 4 efektivnější. Setkávání týmu se účastnil vedoucí odboru obecné kriminality pro Prahu IV, zástupce oddělení přestupků MČ Praha 4, zástupkyně oddělení sociálně právní ochrany dětí, ředitelka Základní školy Mendíků, právnička, psychiatrička a pracovnice o.s.ROSA. V rámci projektu bylo vyškoleno 40 policistů a pracovníci oddělení přestupků a oddělení sociálně právní ochrany dětí MČ Praha 4.

Součástí projektu bylo také vydání Manuálu efektivní spolupráce v případech domácího násilí, který právě vychází. Manuál se skládá ze tří částí. V teoretické části se seznámíte s problematikou domácího násilí z pohledu teorie dynamiky násilí v blízkých vztazích, s profilem oběti a pachatele, vlivem násilí na děti, které jsou jeho svědky, statistickými šetřeními, která byla provedena v České republice a přehledem legislativních opatření v této oblasti.Kapitoly empirické části manuálu popisují průběh a výsledky práce interdisciplinárního týmu na Praze 4, možnosti a meze jednotlivých institucí a monitoring případů domácího násilí za období od ledna do konce listopadu 2006.

Třetí, praktická část manuálu je překladem Manuálu pro efektivní interdisciplinární spolupráci v případech domácího násilí, který byl vytvořen v rámci projektu Bridging Gaps v programu DAPHNE v rámci spolupráce zástupkyň 11 členských zemí EU.

Tento manuál je určen zejména intervenčním centrům a pracovníkům profesí, které se účastní intervencí v případech domácího násilí, bude distribuován v tištěné i elektronické verzi.

Tisková zpráva:  ROSA vydává publikaci To si dovolit nesmíš
7.12.2006 - V České republice se s násilím během svého života podle mezinárodního průzkumu AV ČR setká 38 procent žen. Násilí ale nezačíná až několik let po svatbě. Určité náznaky toho, že má někdo tendenci používat ve vztahu násilí, se dají vypozorovat už na počátku vztahu. Proto se o.s.ROSA, které se zabývá pomocí ženám, obětem domácího násilí  a jejich dětem, rozhodla s podporou grantu Prevence kriminality pražského Magistrátu, vydat knihu pro mladé lidi ve věku 15 – 19 let:  „To si dovolit nesmíš“. Publikace studenty seznámí  s tím, jak rozpoznat varovné signály počínajícího násilí ve vztahu, jak násilí čelit, jak naopak vypadají vztahy „zdravé“. Součástí knihy je i dovětek pro školy a rodiče, kteří často nevědí, jak se svými dětmi o jejich vztazích hovořit. Kniha bude během tohoto  měsíce distribuována na pražské školy. Informace  pro teenagery o násilí ve vztazích  budou umístěny i ve zvláštní sekci na webových stránkách www.rosa-os.cz.
Plné znění tiskové zprávy ke stažení zde.

Sociologická sonda o.s.ROSA v rámci projektu Prevence kriminality Magistrátu hl.m.Prahy: "To si dovolit nesmíš!" ke stažení zde.

Tisková zpráva: Tiché svědkyně 
24.11.2006 Akce - Tiché svědkyně - připomíná ženy, jejichž život byl násilně ukončen v důsledku domácího násilí. Dne 25. listopadu 2006  byla akce  Tiché svědkyně představena veřejnosti na Jungmannově náměstí, v Praze 1.
Na akci vystoupila Lois A. Herman, delegátka pro ženská lidská práva při OSN a herečka Jitka Schneiderová. Na akci  byli pozváni vedle médií i představitelé kultury a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Plné znění tiskové zprávy ke stažení zde.

 
Statistika vražd motivovaných partnerskými vztahy a týrání osoby blízké žijící ve společném obydlí
Plné znění zprávy ke stažení zde.

Komplexní pomoc obětem domácího násilí
PRAHA - Oběti domácího násilí v městské části Praha 4 nebudou muset složitě hledat potřebnou pomoc. Občanské sdružení ROSA, které poskytuje komplexní pomoc ženám, obětem domácího násilí, zahájilo na území městské části projekt „Od dobrého úmyslu k dobré spolupráci“. Podařilo se vytvořit interdisciplinární tým, ve kterém jsou zastoupeni Policie Prahy 4, pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí Městské části Prahy 4 a Prahy 12, právníci, lékaři, ředitelka školy. Ti pracují na efektivnější spolupráci, jejímž výsledkem bude pomoc nastavená pro potřeby obětí domácího násilí.
Celý článek ke stažení zde.

Oběti domácího násilí naleznou pomoc na internetu
Stránky www.rosa-os.cz nyní přinášejí řadu informací jak obětem, tak například pracovníkům pomáhajících profesí.
Domácí násilí je závažným celospolečenským problémem, jeho oběti ovšem bohužel velmi často nevědí, na koho se v případě, že k němu dochází, obrátit. Na stránkách www.rosa-os.cz, které provozuje občanské sdružení ROSA, specializující se právě na pomoc v případech domácího násilí, tak nyní naleznou řadu užitečných informací:  co dělat v případě útoku i jak řešit dlouhodobé násilí, nebo také to, jaký by měl být jejich bezpečnostní plán (tedy souhrn pravidel, jak při řešení domácího násilí zvýšit svoji bezpečnost). V sekci kontakty pak nechybí ani adresy a telefonní čísla na organizace pomáhající obětem po celé České republice.
Celý článek ke stažení zde

Domácí násilí v číslech
20.3.2006 - Domácí násilí je takové chování jednoho z partnerů, které za použití kontroly a moci u druhého způsobuje strach. Má podobu nejen fyzického, ale i psychického, sexuálního a ekonomického násilí. Oběťmi domácího násilí jsou v 97 % ženy. S domácím násilím se podle poslední studie na toto téma (Sociologický ústav AV ČR, 2004) během svého života v České republice  setkalo 38 % žen.
Celý článek ke stažení zde

Intervenční centra v Rakousku
Praha/Vídeň (27.1.2006) - Zastavit násilí a zachránit si život, pro oběti domácího násilí i nadále znamená opustit společný byt, ve kterém zůstává ten, kdo se násilí dopustil. Tuto praxi mohl změnit zákon, který již schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Zákon o ochraně před domácím násilím, ve kterém se hovoří o „vykázání cesty“ a zřizování intervenčních center ale včera Senátoři vrátili poslancům k přepracování. Členové horní parlamentní komory se většinou domnívali, že předložený návrh má slabinu v definici takzvaných intervenčních center. Podle senátorů by jejich funkci mohla plnit zařízení pro krizovou pomoc.
Celý článek ke stažení zde